Výstava 20. - 21. 8. 2005 Bratislava, aneb jak se českým roťasům zadařilo.

Autor článku Kateřina Ludvíková, ch. st. Od Kačky

Byla jsem požádána Lukášem Typovským, abych se pokusila popsat dvoudenní mezinárodní výstavu, která se konala v hlavním městě slovenské republiky – Bratislavě. Takže upozorňuji všechny čtenáře tohoto příspěvku, že toto je pouze můj osobní názor a všichni účastníci této akce včetně jejich „sabáček“ ho mohou mít úplně jiný, tak mne, prosím nekamenujte.
Psem, o kterém jsem věděla, že určitě na výstavu pojede a to z důvodo získání titulu CACIB, kvůli splnění podmínek na titul interchampion, byl můj 3-letý „Pakoslav Veliký“, zvaný správně Pako od Kačky. Chybí nám poslední CACIB ze zahraničí, letos jsme bohužel 3 x vyjeli do Polska a vždy byl druhý, takže šance na získání titulu nejvyššího se začaly pomalu, ale jistě vytrácet, jelikož byl přihlášen už jen do Bratislavy, Wroclavy, Nitry a Welsu. Nicméně den „D“ se blížil a tak probíhaly různé telefonáty mezi mnou, Lukášem (vystavoval Aranku Gold Domingo) Mayerovi (přihlášeného měli Brutuse Musashi) a manželaty Královými (vystavovali Vivien Mivangu), kdy, kde a v kolik se potkáme, kde budem ubytováni, kdo co přiveze k jídlu, pití apod., až přišel datum 20. 8. 2005, 2 hodiny ráno a moje maličkost musela vstát, postarat se o zbytek psí smečky v podobě venčení (děti jsem díky bohu měla na táboře, takže největší starost jsem měla z krku) a v půl třetí ráno jsem vyrazila já a můj parťák směr Brno, kde jsem měla sťuka s Lukášem. Přibližně jsme byli spolu dohodnuti na 6 ranní u druhé benzinky výjezdu z Brna na Bratislavu. Cesta mi ubíhala vcelku dobře , až jsem dorazila do Letovic, kde nastala objížďka, skvěle značena, cca 5 km, pak jako kdyby technické služby, (nebo který to čert značil) usoudily, že už všichni ví, kudy na Brno a tak jsem jela cestou, necestou s dalšími 2 náhodnými auty, která zřejmě také potřebovala do Brna, ale bohužel vyhodilo nás to směrem na Žďár nad Sázavou, takže jsme se všichni otočili a mazali zase zpátky odkud jsem přijela. Ta sranda mne stála cca půl hodiny ztráty a do Brna to ještě nějaký kousek přeci jen bylo a tak mi bylo vcelku jasné, že se v 6 v Brně nemůžu ocitnout, takže jsem na to šlápla (i stou představou, že by mne mohli zadržet příslušníci policie). Ale bylo to prd platné, neb Lukáš mi volal, že už stojí na domluveném místě a já někde 40 km od něho. Co čert nechtěl, v Brně byla snad jediná objižďka a to na Bratislavu, takže jsem se sunula kolem půl sedmé přes celé Brno, nějaké vesnice, než mne to vyhodilo na dálnici. Jak jsem byla ráda, když jsem spatřila Lukáše, který měl ženský doprovod v podobě dvou dam. Jedna vlastnila óoooooobrovskou německou dogu, druhá veeelikéééého dobrmana, a to fakt nekecám, takhle velkého jsem ještě nikdy neviděla. Lukáš si vychutnával kafe a tak já jsem mazala vyvenčit, neb s tímto problémem jsem se potýkala už od Svitav. To byla úleva Pakoslav koukal z auta a na každého kdo prošel pouštěl hrůzu, takže jsem si byla jistá, že je v bojové formě.... Lukin mi stačil ještě říct, že Mayerovi nejedou, protože měli nějaké rodinné problémy, což mne mrzelo už jen proto, že měli zajistit hotel a předpokládala jsem, že věděli, kde se nachází. Narážím na to už teď, jelikož to byla akce (o tom však až později). Za sebou jsem měla cca 280 km a hurá na Bratislavu. Na hranice jsme dojeli všichni v pohodě, nakoupili jsme si dálniční známky (všude samý Čech) a hurá do Bratislavy. Trošku jsem Lukinovi ujela a tak jsme na výstaviště dorazili každý v jinou dobu. Ceny lidové – parkovné na 1 den 200 Sk.. Pesana jsem nechala v autě a mazala doplatit nedoplatek, neb naši slovenští kolegové měli v propozicích, že se platí na oba dva dny do první uzávěrky 1100 SK/ČK, takže jsem to přes naši poštu v Semilech poslala převodem na Slovensko, bohužel jim dorazilo 1100 SK, ale oni chtěli od nás 1100 CK, proto jsem hledala pokladnu, kde že bych to doplatila, dělalo to 258 Kč, ale jaké bylo mé zděšení, když jsem si stoupla do fronty, která byla snad 35 m, ale i přes to, že tam bylo asi 5 pokladen, vše přes počítače, u každé pokladny alespoň dva lidi a ono se to vůbec nehýbalo, nejasnosti mezi platícími a výběrčími, do toho cizinci, prostě chaos, takže v době, kdy já jsem ještě stála na zaplacení, už se vystavovalo, chudáci vystavovatelé, kteří měli psy přihlášené v dorostu či mladých, protože ti to opravdu nemohli stihnout za předpokladu, že vystavovali sami a nikoho dalšího sebou neměli. Když už jsem se dostala na řadu, při té příležitosti jsem dostala čísla na oba dva dny, ale katalog jen na sobotu. Co jsem s určitostí věděla bylo to, kdo má posuzovat, v sobotu to byl polský rozhodčí p. Król, v neděli německý rozhodčí p. Wiblishauser. Po velikém chaosu jsem nakonec našla i kruh, vše bylo v halách (pro informaci venku bylo okolo 35 stupňů), takže si dovedete představit, jak bylo v hale a protože před námi rozhodčí posuzoval ještě 14 „caňáků“, 3 pyrenejské horské, 7 velkých japoňáků, 5 mastiňáků, na řadu se roťáskové dostali kolem 13hod. , takže psy jsme různě postrkali do chládku, dalo – li, by se to tak nazvat a hurá otevřít katalog. To už jsme se pozdravili i s Královýma a Vivien. Hromadně jsme se odebrali na kávu. Jak to v halách bývá, kruhy nevelké, koberce podélně cca 10m dlouhé, takže se nedalo mluvit o tom, že by se rozhodovalo o pořadí běháním, ale to je úděl všech hal. No a tak jsem si u kávičky otevřela katalog – to bylo zděšení, v šampionech je přihlášeno 5 psů a jakých!!! Intch. Philip Jailbirds Mra – zus, intch. Boss Gero - dogs, intch. Nobi Ki – rot Slovakia, polský pes Fox Centurion, který jediný nedorazil a můj Pakosta. Nutno podotknout, že ani jednoho z výše jmenovaných psů, Pako nikdy neporazil. Okamžitě mi problesklo hlavou, že ani tento víkend to nedopadne a vše je v … Po dalším prostudování jsme zjistili, že na výstavě je přihlášen z čech i pan Buchta a fena Ester Anaco v šampionech a paní Flašárová s fenou Elza Sawana v pracovce, v mezitřídě Heidy Horký Dech p. Vachutka. Posuzování začalo... Ve třídě dorostu pejsek nedorazil, nastupuji 3mladí, 1 mezitřída, 4 v otevřené, 2 v pracovce a to už mám srdce až v gatích. Nikdy bych nevěřila, jak mně můžou prdnout nervy, když něco potřebuji a vím, že je to nedostižitelné. Po celou dobu vystavování všech posouzených zvířat zadal rozhodčí samé výborné známky a tak to dopadlo i po posouzení roťíků a dalších dvou plemen, které posuzoval po nás!!! a nemyslím si, že všecjhna vystavená zvířata měla na výbornou, ale to je věc rozhodčího. Nastupuji šampioni. Rozhodčí si nechá psy postavit do statiky, ukáže, aby oběhli asi 3 kolečka v kruhu a vše zastavuje. Aniž by oddůvodnil proč je ten, či onen pes na tom či onom místě podává diplom psu Boss – Gero dogs, pak Pakovi, Philipovi a zůstává Nobi, ten si nakonec odnáší titul CAC, CACIB, BOB. Pako byl V3 a v posudku má všechno v superlativech..., no nic, psa zavírám do auta. Výstava pokračuje a nastupuje Aranka Gold Domingo a Lukáš dostávající V3. Je velmi spokojený. Heidy Horký dech – V2 r. CAC, Elza Sawana p. Flašárové dostává v pracovce V2, r. CAC. Přichází třída šampionů fen, zde se opět setkávají 2 rivalky z českých výstav Vivien Mivanga a Ester Anaco. Třetí přihlášená fena nedorazila. Vítězně z tohoto souboje vychází Ester, která získává nejen CAC, ale i r. CACIB. Vivien dostává r. CAC. Výstava končí, jaká asi bude ta zítřejší? Chvíli ještě bloumáme po výstavišti, poté se se smíšenými pocity vydáváme k autům, umoření vedrem, nekteří trošku zklamaní (mluvím o sobě). A tak už se těším do objednaného hotelu, který má být cca 14 km od výstaviště. Lukin byl přibližně naveden, ale jak se cestou ukázalo, opravdu jen orientačně, krom nápovědy, že máme jet směr Žilina a hledat jakýsi název sídliště, jsme nevěděli nic, a tak jsme vyrazili. Och, hned na začátku byla objížďka na Žilinu, takže z 3 proudové cesty se stala jednoproudá a auta se po ni kohybovala okolo 10 km v hodině . Po 10 km mi začal vařit můj „Karel“ (renault laguna), když jsme najeli přibližně 20 km a zjevně jsme se ztratili, tak Lukáše napadlo se zeptat na benzině. To už jsem se já, jeho spolujezdkyně, ale i psi rozpouštěli vedrem. Nakonec jsme vyrazili zase zpátky. Na 30 km už to vypadalo, že jsme se konečně trefili a jsme u cíle. Hurá a jsme tam. To bylo radosti...
Ani jsem Lukinovi moc nenadávala, ubytovali jsme se. Já na pokoj vyfasovala Lukáše a jeho nenažranou Aranku. Lukáš přivezl plnou krabici koláčů a aby mne dorazil, dal navrch povidlovej koláč, (povidla k smrti nenávidím) a já se svou nenažraností jsem popadla první koláč, který mi přišel do rány a bylo to jasný – povidlový!!! Ještě, že na pokoji byla ještě nenažranější němá tvář Aranka, která ho s vděčností dojedla. S Lukášem jsme měli strašnou chuť na pivko a tak nám paní recepční poradila jít do nedaleké restaurace, no nevím čemu říká nedaleká, ale mně to přišlo jako pochod smrti. Restaurace pěkná, ale … dali jsme si pivko to bylo brrrrrr a jídlo, no co se dá zkazit na smažáku? Ceny opět lidové, nechápu, jak tam ti naši slovenští kolegové mohou přežívat s platy, které tam mají? A tak jsme se zase odebrali na cestu k náhradnímu domovu, vzali jsme naše „oříšky“ a hurá do polí je venčit. Lukáš vybral takovou nenápadnou cestičku se slovy, že tam to bude v pohodě a psi se v poklidu vyběhají a vyvenčí. Jo vyběhají – ty bylo to pravé slovo v pravý okamžik. Bylo kolem 9 večer a zřejmě v těchto místech zrovna projížděl nějaký cyklistický závod rodinných příslušníků, takže psi se opravdu dobře vyběhali, ale o venčení jako takovém se moc mluvit nedalo. Dorazili jsme na pokoj, vykoupali se a upadli do mrákot, zcela ucaplovaní. Ráno v 6 mne probudil Pakoš svým neskonalým kňouráním, byl v chodbičce, protože neustále obtěžoval Aranku a ta měla oči jen pro žrádlo a jeho si vůbec nevšímala. Tak, aby ji moc neprudil a my se mohli vyspat, byl na samotce. Já byla nucena vstát a hurá venčit. Lukáš se taky podřídil a šel s náma. Zbalili jsme si fidlátka, pouklidili pokoj a hurá na výstaviště. Tentokráte jsem doprovodné vozidlo dělala já a na výstaviště jsme to měli 12 km. Musím se pochválit – Lukáš mne nepochválíl se slovy, že jsem se o jednu ulici sekla a tudíž nejela přímo... no chlap, co chcete! A hurá na výstaviště, zaparkovat, vyzvednout katalog, zjistit konkurenci a jít na kafe. Konkurence je úplně stejná. Takže...
Tentokráte před námi byli vystavováni dobrmani, pinči, bohužel rozhodčí se při posuzování dobrmanů asi na víc jak půl hodiny někam odebral a tak se posuzování protáhlo, ale určité zjištění bylo: nedával samé výborné, dokonce zadal i dobrou! To bude nářez až tam vlezem. To mi probíhalo celou dobu hlavou. Počasí se trošku umoudřilo v tom, že sem tam zafoukal větřík a sem tam zalezl i puchýř. Na řadu se rotici dostali ve čtvrt na dvě. Pozor – změna, rozhodčí opravdu zadává známku VD psům, kteří den před tím, dostali od polského rozhodčího titul CAC! Třídy postupují pomalu a jistě ku třídě šampionů. Myslím, že teď už vím jak vypadá infarktový stav. Do třídy opět nenastoupil polský pes, ale nenastupuje ani pes, který byl v sobotu druhý – Philip Mra-zus. Rozhodčí si psy staví do statiky, každého nechá proběhnout po koberci a opět statika. Pakoslav je už unavený a už se nechce vystavovat, Lukáš se snaží ho udržet v pozornosti, ale Pako je pako... Bylo to nekonečné, zozhodčí chodí od jednoho psa k druhému a pak podává ruku Lukášovi. Nechápu, nestíhám, že by zase třetí?
Nééé, on tu třídu vyhrál!!! Přišlo to náhle – Pako pod dokonalým vedením Lukáše získává CAC a jde do boje o CACIBA, má obrovskou šanci, jelikož pes z pracovky dostal VD a tak nastupuje pes z mezitřídy, otevřené a Pakosta. Rozhodčí je nachává velmi dlouho stát ve statice, pak se proběhnou po koberci a znova do postoje, to Pakoše nebaví. Rozhodčí přechází ke psovi ze třídy otevřené, prohlíží si jej a pak se otočí a ukáže na Pakoše. Opět nechápu, nedochází mi to. Lukáš začíná hubičkovat Paka a mně docvakává pomalu a jistě to, o co jsem se celý rok pokoušela a co by si přál každý chovatel – máme CACIBA a tím i splněné výstavní podmínky pro udělení tituli interchampion!!!
Nesmírně si vážím toho, že úspěchy mého psa a nemyslím tím jen tuto výstavu, ale všechny výstavy, kde byl vystavován Lukášem a získal tituly je polovičním přičiněním právě Lukina, který je pro mého psa dokonalým a řekla bych profesionálním vodičem, a je radost se na ty dva dívat, když jim o něco jde. Lukáši děkuji.
A nastupují feny, jako první jde do boje Aranka. Po dlouhém boji zůstavá V2 r. CAC. Vítězství ji uniklo o prsa, tedy v pravý okamžik se prostě nepostavila a neukázala se. I když rozhodčí na ni mohl oči nechat. Heidy Horký dech je V3. Do pracovky nastupuje Elza Sawana, opět V2 r. CAC, no nakonec to nejlepší – věčné soupeřky – Ester a Vivien, rozhodčí dlouho přemýšlel, hodnotil. Dle mého názoru je Ester lepší v hlavě a Vivien v postoji a pohybu, v momentě verdiktu rozhodčího Vivien neukázala právě svou přednost a dostala V2 r. CAC. O CACIBA šla tedy bojovat Ester (domnívám se, že i ona potřebovala CACIBA, aby splnila podmínky na udělení Interchampiona). Nastupovala s fenou z mezitřídy, otevřené i pracovní. Ester vyhrála a titul CACIB se vezl do Čech. A kdo dostal r. CACIB? … No přece VIVIEN!!! Takže o titul vítěze nastupovali 2 češi (Pako a Ester)
a fena a pes z mladých. Že by šel titul vítěz plemene do České republiky? No jasně, a kdo si ho odvezl – no přeco můj uličník Pakóooo.
Chci poděkovat všem, kteří mi drželi palce ať přímo na výstavišti, ale i doma v Čechách. A dík samozřejmě patří všem, kteří přijeli reprezentovat do Bratislavy s českými psíčaty tu naši českou zemičku. A díky manželům Královým jsou i nějaké fotky, které budou možná k tomuto článku přidány. Výsledky z obou dnů výstavy zajistil Lukáš Typovský.

PS: V podobném složení jedeme 18. 9. 05 na Klubovou výstavu do Polska, takže se pokusím napsat reportáž, jak to probíhalo tam. Posuzují němečtí rozhodčí.